Říjen 2014

Vzdávám se

30. října 2014 v 17:04 | B. |  Všechno se vším
Když se ti to nepodaří na napoprvé, nepodaří se to ani jindy. Zamlženo před očima. Tep nehmatatelný. Mozek skákající někam do země Nezemě. Třes v rukou z ledu. Prokouslý ret. Mazání slova zápočet v už tak vetchké paměti. Nevadí. Příště to prý dáme na sto bodů, protože když je 80 minimum, tak 100 musí dát každej ignorant.

Kde soudruzi z médií udělali chybu?

20. října 2014 v 11:15 | B. |  Mobilní rychlovky
Příjde mi normální pohybovat se po momentálně známém Žďáru nad Sázavou. Popravdě opravdu nemyslím kudy chodím na to, co se tu stalo a v médiích tohle téma nevyhledávám, protože jejich funkce je akorát v nás budit paniku. Asi bych to ani nijak neřešila, kdybych nestála ve Žďáře čekajíce na bus a nepřistoupila by ke mě podivně vypadající paní se slovy:
"To je hrozný, co se teď děje!"
"Co by se mělo dít?"
"No ta vražda tady ve Žďáru, pardon jestli jsem vás vylekala."
"Aha"
"Snad už to nebude pokračovat."
"Ano, snad už ne."
"Jo a mimochodem, nedala by jste mi prosím jednu cigaretu?"

Pomatení mysli

14. října 2014 v 11:23 | B. |  Všechno se vším
Asi se v poslední době nějak jinak seskupují planety, anebo jestli se chystá nějaká přírodní katastrofa. Možná na nás právě míří meteorit a ještě o tom nevíme a možná jsem se taky jednoduše pomátla, protože... Asi k tomu není potřeba nějaký speciální důvod.

Ale já prostě nestíhám, nic co bych stíhat měla a veřejná doprava si se mnou jednoduše vytírá... chodník. Nebo je normální, že čekám na autobus 20 minut, 30 minut, 50 minut, najednou už je z toho hodina a půl a autobus nikde. Nevím, jestli se vypařil z povrchu zemského nebo to, že jsem stála přímo na zastávce dvacet minut předem a já si ho nevšimla a on tam zaručeně stál.


Kolik je? Půla. Začali jsme v celou, ale to stíháme!

7. října 2014 v 14:54 | B. |  Všechno se vším
Tak jsem si řekla, že když už jsem oslavila tu dvacítku a nastoupila jsem na vysokou školu, že se ze mě stane zodpovědný a dochvilný člověk. Jo, představa pěkná, ale sama jsem mohla tušit, že to dopadne jako vždycky.


Proč?

5. října 2014 v 0:07 | B. |  Všechno se vším
Proč tohle všechno? Řekněme, že jednoho pěkného dne se nějaká osoba rozhodla, postrašit tu druhou. Ať už to byla sranda nebo to dotyčný myslel opravdu vážně, rozhodilo mě to natolik, že jsem zpanikařila a okamžitě začala schovávat všechny články, které by mohly jen trochu přiblížit místa, kde se pohybuji. Nebylo to příjemné, ale i moje reakce byla nejspíš přehnaná, protože s tímhle se na ask.fm potýká každý druhý a někteří na to dokonce dokážou s klidnou hlavou odpovídat.

Myslela jsem, že to všechno vzdám, ale po dvou letech nejde jen tak přestat. Proto je tu nové puntíkaté místo, kam si budu vypisovat svoje myšlenky a pocity, abych za pár let mohla říct: "Co to sakra?!"


Milý prudiči na asku, jestli najdeš i tento blog, tak tě srdečně zdravím a vzkazuji, že tentokrát si najdu já tebe, ať jsme si kvit.