Listopad 2014

Znáte Chroustovický "HARVARD" ?

21. listopadu 2014 v 13:10 | B. |  Mobilní rychlovky

Ta chvíle, kdy se po nádraží rozléhá smích, řev a kouř z trávy. "Hej ty bloncko, chceš si dát prda?!"
Děcka jsou všude. Na kolejích, na nadchodu, na nástupišti, kolikrát i na střeše zastávky. Na té škole musí být sranda.
"Drž hubu, ty mrdo bílá a už nechlastej!" Projevuje dívka lásku ke své kamarádce. Najednou kolem mě proletí flusanec. No, stát pod nadchodem nebyl dobrý nápad. Jej, už letí i vajgl.
"Hej Michale, přeběhni koleje!" Michal neběží, jen do kolejiště hodí batoh.
Opar z trávy je silnější a silnější. Skupinka křičí "ještě! Ještě! Ještě! Tááááhej! Ještě!" Já se srabácky vzdaluji. Ten smrad mi vadí a to mám rýmu.
Ještě párkát sem tam zaslechnu výkřik, či nadávku a nastupuji do vlaku, kde je klid a mír.
Miluju pátky.

Jsem lemra

19. listopadu 2014 v 0:20 | B. |  Všechno se vším
Gratuluji všem udatným i rekreačním sportovcům. Je určitě skvělé tvarovat svou postavu, jít si zaběhat, zaplavat, cokoli při čem se člověk zapotí a protáhne své údy. Zní to asi blbě, ale moje sportovní výkony jsou někde hluboko pod bodem mrazu. A veškeré pokusy o sport jsem musela zavrhnout už v zárodku.
Běhání - hráli jsme frisbee a já si po dvou uběhnutých metrech vyvrtla kotník. Od té doby mi v něm divně křupe i při rychlejší chůzi.
Lyžování - rakušák v šusťákovce mě složil k zemi a já se projela 15 metrů ze svahu po zádech hlavou napřed. Podvrtlá krční páteř není příjemná...
Kolo - tohle je čistě moje chyba. Jela jsem bez drže a spolužačka mi drkla do řidítek, takže nalomený malíček a pohmožděné zápěstí.
Brusle - neskutečný vynález bez skutečných brzd, doteď mám v koleni a u holeně kamínky pod kůží.
Plavání - tak si plavu, plavu, plavu a najedou narazím hlavou o dno, světe div se zlomený zub.
Skateboard - neskutečný počet pádů, které mě ještě pořád neomrzely ani po nárazu hlavy o asfalt.
Rádoby posilování - hecování se, že každý den dáme 40 sklapovaček po celý měsíc. Po týdnu sklapování se mi cosi skříplo v břiše a já nemohla po dobu pěti dnů skoro chodit a narovnat se.
Ragdby - běžim, běžim a najednou brzdím obličejem o zábradlí.
Tancování - ha, ha, ha... Taneční mi stačili k tomu, abych zranila kamarádku vražením podpatku do nártu a na další lekci jsem kvůli těmhle podpatkům skončila v nemocnici s naštípnutým předloktím.
Basketbal - nejlepší nápad našeho tělocvikáře, nechat náš tým blbečků, co jsou rádi, že vědí, co je míč. Nechat hrát proti týmu, co trénoval. Zlomenina malíčku a ukazováčku na noze.
Baseball - sport, co mě tak neskutečně bavil, než jsem dostala vší silou míčkem do oka a odhozenou pálkou přes prsty.
Jakému sportu bych měla dát ještě šanci?

Kuřácké zvyky

7. listopadu 2014 v 15:05 | B. |  Mobilní rychlovky
Aneb když kuřák "hejtuje" kuřáky.
Jdete po narvané ulici, před vámi jde osoba v ruce cigaretu, celou dobu dýchate ten jedovatý smrad, co vypouští ústy, jak jste za ní oklepává na vás nevědomky popel a když se ji snažíte předejít málem vám propálí kabát, protože jak při chůzi kmitá rukama ohrožuje všechny okolo.
Vážně je těžké to v tuhle chvíli vydržet a zapálit si někde stranou?
Ráno asi vážně není lepšího než si suveréně stoupnout na zastávku a zapálit si, aby si s námi ostatní hned po ránu začichali vůni pálícího se tabáku. A nutnost je hodit nedopalek prasácky na zem, i když je od nás půl metru koš, protože brodit se vajglama je děsná prča.
Ale zvyk je železná košile, tak proč brát ohledy na ostatní. Dokážu pochopit, jak tohle musí vadit nekuřákům, když to vadí mě. Nedokážu si představit, že bych nastoupila do autobusu nebo vlaku, aniž bych si vzala žvýkačku, protože ten popelníkový dech občas vadí i mě a ještě abych to vyfukovala na ostatní.

Co mi dělá radost.

1. listopadu 2014 v 21:05 | B. |  B.
Po přečtení článku "STĚŽOVÁNÍ - 8. SMRTELNÝ HŘÍCH" na blogu protidepce.blog.cz jsem vyzvala samu sebe, abych kromě stěžování si (já remcám v každém článku, jak jsem si tak všimla) sepsala věci, které mám naopak ráda, a vykouzlí mi úsměv na tváři.

A buďme trochu mainstream a udělejme z toho něco TAG - neTAG, protože věřte-nevěřte, před psaním tohoto článku, jsem měla náladu pod psa, ale teď se usmívám, jak blbec.