Srpen 2015

Čarodějnice vraždící děti

18. srpna 2015 v 20:54 | B. |  Všechno se vším
Doteď vidím ten děsivý obrázek v knížce, kterou jsem si prohlížela jako malá. Pointou tohoto obrázku bylo, že pokud budete v sychravém počasí nosit barevně nevýrazné oblečení, může vás srazit auto, protože vás v tom "šedivu" neuvidí. Proto pokaždé jakmile začne pršet a být ono šedivo, tak vytahuju svůj vínově růžový pršiplášť a zelinkavý deštník… Jen tak pro sichr.

Čím mě nezvládla vyděsit kniha, tím přispěli k mému strachu rodiče. Jsem jediná, komu rodiče vyhrožovali šíleným stvořením, pokud nepůjdete okamžitě spát? To moje se jmenovalo Zubák a přicházelo po setmění, hledat děti, které ještě nespí. Většinou čekalo za oknem a koukalo, jestli dítě opravdu spí anebo ne. Pokud nespalo, vplížilo se skrz okno do pokoje a pokousalo ho. Od té doby se nestalo, abych měla postel naproti oknu a jakmile tak musím někde spát, přendávám si polštář na druhou stranu, co kdyby náhodou…

Někdy vás ani nemusí někdo strašit a vy se vystrašíte samy. Jak? Snadný návod jak si přivodit infarkt za 3, 2, 1… Je vám šest ležíte v posteli, čekáte na Zubáka pod peřinou, aby neviděl, že nespíte a najednou se začínají z venku ozývat srdcervoucí skřeky, každý ten zvuk je jiný, ale všechny znějí stejně děsivě. Překonáte strach ze Zubáka a pomaloučku se plížíte k oknu, co kdyby tam někde čekal. Kouknete do tmy, kterou narušuje jen socialistická lampa u hřiště, ale nikde nic a zvuky nepřestávají, plni strachu zalezete zpátky pod peřinu a snažíte se, co nejrychleji usnout. Takové zvuky totiž slyšíte jen v noci. Několikrát se to ještě opakuje, ale pak se odstěhujete a na ty strašné zvuky zapomenete. Připomene vám je až kočka, kterou si pořídíte… Protože ony hrozivé zvuky, které jsem měla celé dětství za nějaké vraždění neviňátek, je obyčejné mňoukání koček, když se mrouskají.

Taky máte nějaké strachy z dětství, na které je lepší nemyslet?