Co se se mnou stalo?

6. listopadu 2015 v 10:18 | B. |  Všechno se vším
Ve svých čerstvých jednadvaceti letech jsem se rozhodla osamostatnit a odstěhovala jsem se od rodičů, respektivě od maminy, s tátou jsem vlastně nebydlela nikdy, když nepočítám víkendy.

Co se stalo s mýma zálibama? Kreslení se posunulo někam do bodu mrazu, kdy jsem se zmohla akorát na portrét Audrey Hepburn, protože jsem židák a nechtěla jsem investovat pět stovek za obraz z milované Ikey (Ikea - skoňování tohohle suprčupr obchodu je mi neznámé a někdo ho neskloňuje vůbec). Vysoká škola se zálibou nazvat asi nedá, ale snažím se to nějak zvládat, i když při představě, že za měsíc mě čeká zkouškový jsem v mdlobách víc, než kdy jindy. Blog jsem v posledních týdnech ignorovala, protože nebyl čas a chuť... Navíc mi nějaká dobrá duše ukradla telefon, ze kterého jsem komentovala články ostatních, protože to bylo takový nejpraktičtější, když většinu času trávíte ve vlaku, autobusu, autě anebo v již zmiňované škole.




Mojí hlavní "zálibou" se stalo uklízení, vaření, pečení... Největší ironii vidím u uklízení, zatímco jsem bydlela v mamahotelu jsem ve svém pokoji skoro hnila, protože skříň pro mě byla především židle a křeslo a stojan na malování plnil funkci věšáku na bundy a kabelky. Tady si hraju na pečlivé komínky, věšení šatů a bund na ramínka a dokonce jako vrchol pečlivosti mám ve skříni mejdlíčka na provonění... To že z toho levandulového mýdla se po většinu času osypávám a pšikám jak blázen směle ignoruji.

Taky jsem se dala na vaření, protože jinak by můj přítel skončil jen u rohlíků se salámem a krabičce cigaret. Co mě nadchlo nejvíc je pečení, například muffiny na 101 způsobů, které zmizí vždy do dvou hodin a já znich nic nemám, nebo šátečky na slano a sladko z listového ovoce. Děsím se dne, kdy si konečně pořídíme mixér a já se budu muset vrhnout na svíčkovou.

Co se týče celkového uklízení snažím se tu udržovat trvalý pořádek, ale přítel mi to neumožňuje... Jede si svoji strategii házení oblečení na pračku a na židli u jídelního stolu, takže není divu, že má ve skříni tolik místa, že bych si k němu mohla něco přendat, ale to mám zakázané... Stejně jako nakupování dalšího oblčení, protože už takhle moje skříň pomalu praská. Taky jsem si řekla, že jako alergik budu udržovat náš byteček bez prachu, ale po týdnu, kdy jsem každý den utírala skříňky, stoly a podlahu jsem od toho rezignovala a snažím se ignorovat den staré vrstvičky prachu a sem tam nějkého pírka vypadlého z peřiny, pod kterými bych taky neměla spát.

Další zvláštní zálibou je hledání si práce. Co si budem povídat na Vysočině to s prací není zrovna moc žhavý, takže se chytám každé jednorázové brigády, abych taky přispěla větší částkou do našeho rozpočtu. Co si budem povídat žádná prdel to teda není, takže když to shrnu? Mojí zálibou je převtělování se do domácí puťky, která mě zatím baví, ale myslím že jednou příjde den, kdy se můj drahý vrátí z práce a najde mě pod hromadou oblečení s miskou cereálií z jedné strany, talířem svíčkové ze strany druhé s milionem papírů od muffinů pomačkaných kolem mě, s vrstou prachu a peří všude kolem, koš na prádlo přeteče a vytopís sousedy a špinavé nádobí ve dřezu nás za živa sežere, protože se v něm vyvine nový druh života, stejně jako v odpadkovém koši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gitty93 gitty93 | E-mail | 6. listopadu 2015 v 10:34 | Reagovat

zajímavá záliba dospět a přijmout typickou roli ženy :D za ty muffiny to určitě stojí

2 Kerr Kerr | Web | 6. listopadu 2015 v 11:22 | Reagovat

No, myslím, že tahle fáze se u mě ještě dost dlouho neobjeví :D

3 Niki Niki | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 11:24 | Reagovat

Neber to tak horce. :) mamahotel je sice super, ale osamostatnění je prostě skvělý, nakope tě to tolikrát do zadku, že si možná pobrečíš, ale za pár let si na to s láskou vzopemenš! Znám to sama a co se týká těch koníćků, znova jsem začala psát asi po třech letech, takže se do tebe umím vžít, akorát já si to pověsím tak maximálně na zeď facebooku. :)

4 František František | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 22:02 | Reagovat

No převychovat chlapa, tak to nebude záliba.To bude běh na dlouhou trať , nekonečný příběh a tvrdá dřina.Moje manželka si myslí,že se jí to po 40 letech povedlo :-)

5 nevimjakpojmenovatsvujblog nevimjakpojmenovatsvujblog | 7. listopadu 2015 v 8:17 | Reagovat

[4]: Tak prevychovat ho rozhodne nechci, maminka si ho vychovala moc dobre, jen veseni pradla na zidle je zlozvyk, se kterym taky momentalne bojuju, ale jeho zidle zavalene oblecenim netrapi... :D

6 Elena Elena | Web | 7. prosince 2015 v 17:08 | Reagovat

Páni, moc vám to přeju :)
Jen mám dotaz - někde si mi psala do komentářů, že si udělala přijímačky na vejšku na podruhé v klidu po maturitě. Což znemená, že sis dala rok pauzu, nebo jak to můžu chápat? ;) :D

7 B. B. | Web | 13. prosince 2015 v 14:32 | Reagovat

[6]: Né, to určitě ne, kdybych si dala rok pauzu, tak se k tomu už nedokopu. :) Já jsem šla jenom na druhý přijímací kolo, který bylo o dva měsíce dýl, takže jsem normálně na konci září toho roku nastupovala na vejšku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama