Pořád hledám

13. prosince 2015 v 15:12 | B. |  Všechno se vším
Nikdy jsem nepatřila mezi ty osvícené děti, které už od malinka měly sen, co budou dělat, až vyrostlo. Popravdě, já chtěla být víla…




Ani v první třídě jsem neoplývala nápady, čím chci být. Nelákalo mě být popelářem, doktorkou, veterinářem ani kosmonautem, chtěla jsem být prostě něco, NĚCO. Tenhle můj postoj k budoucnosti se postupem času nijak nezlepšoval, myslím, že jediné reálné povolání, které jsem chtěla dělat, byla v oboru patologie anebo knihovnice. Patologie doma neprošla, protože je to prý nechutný a teď ve mně zůstala jen zvláštní záliba ve zjišťování si informací o různých defektech a mutacích lidského těla (jo, asi to nezní zrovna romanticky).

Pak najednou v patnácti letech jsem se měla rozhodnou, kam by se měl můj život ubírat v podobě střední školy, rozhodovala jsem se mezi uměleckým oborem a zahradní architekturou, zase jsem si do toho nechala mluvit od rodičů a padla druhá možnost. Víceméně jsem ty 4 roky na střední protrpěla, protože asi po prvním pololetí jsem si uvědomila, že nechci navrhovat parky, hřiště, arboreta ani zahrady.

Bylo mi dvacet a přede mnou se znovu objevila ta tajemná otázka: "Co teď budu dělat?". Do práce na plnej úvazek jsem se ještě necítila a tak přišlo rozhodování o vysokých školách. A protože jsem se stále nenašla a nevěděla, čím chci být i ve dvaceti letech, tak jsem si dala přihlášky na dvě absolutně rozdílné školy. První volba byla jakost potravin a druhá speciální pedagogika, kdyby se záhadně neztratila moje přihláška v systému, mohla jsem se teď učit základy logopedie, ale osud to chtěl jinak a já zkusila další naprosto neočekávaný směr a to sociologii.


Po roce studia na univerzitě jsem zjistila, že ani teď si nejsem jistá, jestli je to, co jsem opravdu hledala a čím chci být, takže jsem si ve druhém ročníku změnila zaměření a vrhla se trochu jiným směrem ve svém oboru a to vizuální antropologii (dokumentaristika).



A chcete něco říct? Já se stále nenašla. Smyslem tohoto článku, je zjistit, jestli je na tom někdo podobně anebo jestli jsem sama, kdo stále neví, čím chce být, až vyroste.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Grace Grace | Web | 13. prosince 2015 v 15:37 | Reagovat

Když jsem byla malá, měla jsem to úplně stejně, chtěla jse být taky nějaká nadpřirozená bytost. Teď jsem už větší, ale o tom co budu dělat ještě nemám vůbec ponět. Bude to buď něco se zvířaty, tím pádem veterinářka a nebo něco v oboru hitorie třeba jako učitelka dějepisu :), možná mě napdane něco jiného, ale zatím jsem přemýšlela jen o tomhle...

2 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 13. prosince 2015 v 15:45 | Reagovat

Já jsem už odmalička chtěl být hudebník. Nejdřív klavírista, pak houslista, což se mi povedlo. Také jsem měl krátké období, kdy jsem chtěl skládat hudbu, ale celkem brzy jsem zjistil, že na to absolutně nemám talent.

3 Jan Duha Jan Duha | Web | 13. prosince 2015 v 16:56 | Reagovat

Jako malý jsem chtěl být kdečím, kosmonautem počínaje, hokejistou či spisovatelem konče. Momentálně studuju sinologii, a to ne poprvé, navíc si docela často říkám, že moje oblíbená práce by byla průvodce, knihovník nebo majitel kavárny či čajovny... Takže rozhodně nejsi jediná, kdo má zmatek v tom, co chce dělat.

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. prosince 2015 v 17:35 | Reagovat

U každého je individuální, kdy se najde. Neměj strach, najdeš se, až po tom budeš nejméně toužit. :)

5 Nika Caesaris Nika Caesaris | Web | 13. prosince 2015 v 17:54 | Reagovat

Nejsi sama. Rozhodně ne. :-) Každopádně je až udivující, kolik rodičů si myslí, že ví, co je pro jejich dítě nejlepší.

6 Mánička Mánička | Web | 27. prosince 2015 v 18:09 | Reagovat

Dokumantaristika je zaujímavá, ale vraj je to tiež dosť ťažké štúdium, neviem, ako u vás (: But it's sure worth it (y)

Ja som bola v štvrtáku na školskom karnevale jediná módna návrhárka :(
:D

7 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 23:16 | Reagovat

Tak já chtěla být doktorka už asi odmalička... chtěla jsem prostě pomáhat a starat se o lidi :) Ale dříve jsem taky mívala spisovatelské období... ale nechávám tomu volnou ruku, možná mě chytne něco jiného :)

8 Angelique. Angelique. | Web | 28. prosince 2015 v 0:10 | Reagovat

Je mi 21 a studuji druhou vysokou školu. Jakožto maturant jsem už nemohla uniknout tomu rozhodnutí, co dál, a tak jsem podala přihlášky na různé školy, včetně uměleckých, abych nakonec skončila na VŠE, obor cestovní ruch. Abych po půl roce tam zjistila, že to tam nenávidím a po roce utrpení utekla před mikro a makroekonomií a matikou s děsivým křikem. Podala jsem si přihlášku na filozofickou fakultu, kde jsem teď... již druhým rokem, první rok obor italianistika, druhým rokem jsem si přidala ještě jeden obor do kombinace a to nizozemský jazyk a literatura. Našla jsem se? Člověk by řekl, že když se rozhodnu pro takovéhle obory, tak budu vědět, co chci v životě být a dělat, ale já jsem se stále nenašla a stále tápu a stále nejsem schopná říct, jestli vůbec někdy budu vědět, čím chci být, až vyrostu. Snu být spisovatelkou jsem se dávno vzdala a aktuálně procházím krizí, kdy mi osud do cesty stále svádí znamení toho, že jsem se o svém druhém oboru rozhodla špatně. A teď co si z toho člověk má vyvodit...

Jen jsem tím vším chtěla říct, že rozhodně nejsi sama a rozhodně nejsi sama ani zdaleka, znám spoustu lidí, kteří jsou na tom dost podobně, jako já, mezi těmi, kteří ví od malička, čím chtějí být, je to docela úleva. Jako malá jsem chtěla být archeolog... :D To jediné si pamatuju. A ještě baletka, ale to bylo nemožné :D

9 Tucka Tucka | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 16:29 | Reagovat

Do tohoto léta jsem nevěděla co chci s tím, že sám přihlášku na peďák, ale nevěděla jsem, jestli to chci. Oprava. Nevěděla jsem, že to chci. Přišla jsem na to úplně náhle a přitom jsem si myslela, že na světě není nic, co by mě mohlo živit a zároveň bavit (krom psaní knih, což nezáleží jen na mě a dostatek peněz by z toho pravděpodobně neteklo).

Věřím, že se i Tobě, i všem, co se stále hledají podaří nakonec najít přesně to pravé ořechového, někdo dříve a někdo později :-)

10 Tucka Tucka | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 16:30 | Reagovat

[9]: ale to říkám teď, jsem na sebe zvědavá, až budu učit. Jestli teda najdu práci :-(

11 Elena Elena | Web | 3. ledna 2016 v 21:36 | Reagovat

Mluvíš mi z duše. Tenhle rok maturuji a nemám ani páru o tom, kam jít. Moje školy a obory na které se hlásím jsou tak rozdílné, jak jen můžou být, stále se hledám, stejně jako ty. myslela, jsem, že když půjdu na 8-letej gympl, bude potom to rozhodoání snažší, ale ne... jako malá jsem chtěla být učitelkou a vydrželo mi to dost dlouho, a je to také jedna z mých přihlášek, ale jestli to vyjde...?

Hodně štěstí :)

Jo, ještě jsem chtěla být jaderná inženýrka, ale náš profesor fyziky mi tenhle předmět dost zhnusil, takže s ním nechci mít nic společného... co už ;)

12 Ver. Ver. | Web | 6. ledna 2016 v 11:25 | Reagovat

Problém s tím, kterým směrem se vydat, má kdekdo. Já to nevím ani 6 let po maturitě. Má představa z dob pubertálních let nevydržela. Pracuju někde, kde bych ještě ve čtvrťáku neřekla, že budu pracovat. Na několik oborů VŠ jsem se nedostala, kam jsem se dostala, tam jsem nevydržela. Ty obory od sebe snad nemohou být vzdálenější. Nicméně si myslím, že každý dříve či později zjistí, co chce vlastně se svým životem dělat :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama